Přeskočit na obsah Přeskočit na navigaci

Střípky ze října

Terezín v nás zanechal stopy…

            V  rámci projektu Edukační a personální podpora pro SŠ vypravili do národní kulturní památky Památníku Terezín. Po příjezdu na místo se nás ujal ochotný pan průvodce, který nás seznámil s historií místa. Dozvěděli jsme se, že původně nechal Terezín zbudovat císař Josef II. jako vojenskou pevnost. V době první světové války byla pevnost určena pro odpůrce rakousko-uherské monarchie, dokonce zde byl vězněn atentátník Gavrilo Princip, který zde zemřel v otřesných podmínkách. Roku 1940 byla v pevnosti zřízena proslulá policejní věznice gestapa, protože kapacita pražských věznic se vzrůstající mírou perzekuce obyvatel protektorátu nebyla dostačující.

            Branou Malé pevnosti prošlo přes 30 000 vězňů, věznice byla původně určena pouze na přechodnou dobu, velká část vězňů putovala dále do koncentračních táborů, někteří se odchodu nedožili díky nemoci, sadistickému týrání či popravě bez soudu.

            Prošli jsme hlavní branou se známým nápisem „Arbeit macht frei“ (Práce osvobozuje) a naši pochmurnou náladu z atmosféry tohoto místa dokreslilo i typické podzimní počasí. Při prohlídce jednotlivých cel, které byly naprosto stísněné, nás pan průvodce seznámil se životními podmínkami vězňů. Asi málokdo si umí představit, co si dotyční museli vytrpět za útrapy, které mnohdy zapříčinily jejich smrt. Nejkrutěji bylo zacházeno se židovskými vězni. Přes spojovací chodbu, která je ukázkou ještě původního opevnění s typickými klenbami, jsme se dostali na naši poslední zastávku – popraviště, kde došlo bez soudního rozsudku k zastřelení až 300 osob.

            Dále jsme navštívili Národní hřbitov hned vedle Malé pevnosti, kde byly pohřbeny oběti z terezínského ghetta a z věznice. Na tomto místě si mnozí z nás uvědomili, jak se máme dobře, jak si mnohdy nevážíme „prostých“ každodenních radostí.

            Naše další cesta měla pokračovat do Lidic, ale vzhledem k nepříznivé dopravní situaci jsme museli program pozměnit a vrátit se zpět do Chotěboře. Naším doprovodem v autobuse byl ředitel Městského muzea v Chotěboři pan Mgr. Michal Rozhoň, Ph.D., který nám sdělil zajímavé informace v souvislosti s Chotěboří a Terezínem a zároveň nás pozval na výstavu „Paměť války“.

            Tuto výstavu jsme navštívili na začátku říjnu ve vestibulu chotěbořského kina. Týkala se obětí druhé světové války z okolí Chotěboře. Ve sklepení byla nainstalována pro silnější povahy „pravá podoba války“, v níž jsme mohli zhlédnout oblečení a další věci osobní povahy po obětech.

             Exkurze do Terezína nepatřila k těm veselým, které běžně zažíváme, ale i tyto momenty je nutné si připomínat a uchovávat si je v paměti.