Střípky z listopadu

RADOST NÁM UDĚLALA RADOST…

Již po pětadvacáté proběhla Celostátní výtvarná přehlídka osob s mentálním postižením Radost, které jsme se opět zúčastnili. S pozvánkou na tuto akci jsme se dozvěděli, že letošní téma výtvarných děl je volné, můžeme si zvolit techniky i formát prací, které jsme v průběhu října odeslali do Základní školy, Mateřské školy a Praktické školy Kolín. Tamější porota vybrala z každé zúčastněné školy nejlepší výtvor a ten byl vystaven na vernisáži prací finalistů v Městském společenském domě v Kolíně. Naši školu výborně reprezentoval a 1. místo obsadil Martin Večeřílek.

7. listopadu jsme se dostavili do ZŠ, MŠ a PŠ v Kolíně, kde už nás očekávali žáci praktické školy, kteří nám dali pokyny, jak bude den probíhat. Kromě toho, že jsme si v prostorách školy mohli prohlédnout výstavu všech zúčastněných prací, obdrželi jsme i mapku s pracovním listem. Jednotlivá stanoviště byla naplněná mnoha úkoly a otázkami, které nás postupně dovedly do Městského společenského domu v Kolíně. Naše putování městem zpestřily řemeslné trhy, které se konaly právě tento den.

Jakmile jsme se dostavili na vernisáž, dozvěděli jsme se, že společným úkolem každé školní skupiny bude zpracování uměleckého díla s názvem „Strašidlo“. Společnými silami jsme vytvořili roztomilé strašidlo Bubáka. Na průběh našeho tvoření dohlížel maskot Dráček. Abychom netrpěli hladem, občerstvení nám zajistili studenti zdejší Praktické školy dvouleté. K tanci, zpěvu i poslechu nám zahrála skupina „Maturanti“.

Účast a hlavně pohled na naše výtvory nám vykouzlily úsměv na tváři a festival s názvem Radost je opravdu radostným okamžikem pro všechny zúčastněné.

PROJEKTOVÝ DEN „CO ČECHY NAPADLO“

Stalo se už u nás tradicí, že každý měsíc si vybraná třída připraví pro ostatní spolužáky projektový den. Měsíc listopad byl v duchu českých vynálezů, objevů a toho, co nás proslavilo po celém světě.

Celý program byl rozdělen na teoretickou a praktickou část. V té teoretické nás žáci II. třídy seznámili v poučném videu s nejznámějšími a nejzajímavějšími vynálezy, některé nám i názorně předvedli. Pro praktickou část jsme byli rozděleni na mladší a starší žáky. Ti mladší měli za úkol vytvořit robota z odpadového materiálu. Možná se divíte, proč právě robota? Jistě víte, že autorem slova robot je známý český malíř a spisovatel Josef Čapek. Starší žáci dostali podklady k vytvoření nástěnné výukové pomůcky. Jejich úkolem bylo z obrázků a textů o vynálezu a vynálezci vytvořit přehled českých objevů, které uspořádali do tvaru české vlajky, navíc byla i v barvách našeho státu. Dozvěděli jsme se, že ačkoliv většina vynálezů byla jistě objevena pro dobrou věc, tak ne všechny byly vhodně využity. A jaké objevy to tedy byly? Například kontaktní čočky, elektrická tramvaj, slovo „robot“, nanovlákna, detektor výbušnin, základy genetiky, kostka cukru či pervitin.

Listopadový projektový den nám přinesl mnoho nových a překvapivých informací. Děkujeme organizátorům za zpestření výuky v naší škole.

ZPĚTNÁ VAZBA OD RODIČŮ NÁS VŽDY POTĚŠÍ

            Reflexe ale i sebereflexe je v povolání pedagoga nedílnou součástí jeho práce. O to víc nás potěší, když je pozitivní, a proto jsme se rozhodli v tomto předvánočním čase zveřejnit dvě reakce maminek našich žáků, které nás doslova dohnaly k slzám.

„Vážení a milí přátelé,

pomalu přicházíme do období jednoho z nejkrásnějších období v roce – je to vánoční čas. Čas plný lásky, porozumění, tolerance, ale i přátelského setkávání a sladkého lenošení.

Chtěla bych touto písemnou formou poděkovat celému opravdu velkému kolektivu pracovníku Základní školy a Praktické školy v Chotěboři pod vedením paní ředitelky Mgr. Drahomíry Danielkové.

Jsem matka jedné hezké a usměvavé studentky Pavly. Každá matka, ale i rodič chce pro své postižené dítě jen to nejlepší a chce, aby bylo v životě šťastné. My můžeme chtít, ale naše možnosti jsou omezené. Někdy docházejí i síly, hlavně v pozdějším věku. Nemůžeme tak logicky dát to, co bychom chtěli. Oni však toto dostávají v tomto novém moderním zařízení. Zřizovatelem tohoto zařízení je Kraj Vysočina a opravdu se mu povedlo. Co se také povedlo této škole, internátu a také kuchyni je kolektiv pracovníků, kteří nedělají svoji práci, že ji dělají – oni ji dělají srdcem a v tom je ten podstatný rozdíl. V čem to stoprocentně poznáte, jsou rozzářená očka našich dětí.

Moje dcera Pavla chodí do třídy paní učitelky Mgr. Jiřinky Urbánkové a její asistentky Andrejky Muniové. Chci těmto dvěma skvělým, profesionálním ženám poděkovat. Nejen poděkovat, ale popřát hodně zdraví a také hodně sil v práci s mojí dcerou. Je to opravdu náročná, zodpovědná práce a ony do ní to svoje srdéčko dávají na 100 procent.

Budu pomalu končit a chci poděkovat, opravdu poděkovat celému kolektivu

této školy, přeji jim hodně zdraví, protože je nejdůležitější, hodně lásky, která je potřebná, a také dostatek sil pro tuto náročnou a opravdu zodpovědnou práci. Děkuji, děkuji.“

Matka Pavly Šejnostové

„Náš syn Kuba (diagnostikovaný autismem, nemluvící) navštěvuje speciální školu Hradební v Chotěboři již šestým rokem. Od začátku mě při výběru ze dvou možných škol oslovila domácí atmosféra, kterou v této škole vnímám, a zájem o každého žáka, které mě vedly k tomu, abych zvolila tuto školu. Kromě náročné každodenní práce při výuce Kuby oceňuji mnoho dalších věcí: ať je to pomoc s dopravou syna do školy, pomoc ze strany jídelny při přípravě jídla z domova, to že se se synem pracuje pomocí mnoha podpůrných pomůcek, aby se dobře orientoval v čase i prostoru i to, že k naší soukromé návštěvě specialisty přes autismus s námi s Kubou může dojíždět i jedna z jeho asistentek ze třídy. Nejvíc si ale jako máma cením toho, jak mají našeho Kubu ve třídě paní asistentky i paní učitelka rády, že se ve třídě cítí vřele přijatý a v bezpečí.“

Věra Caltová